Aktuálně

V Liberci vystavuje jeden z nejznámějších japonských umělců, Koji Kakinuma více...

Čím jsme si to zasloužili? Nejhorší reakce rodičů, když se dítě svěří, že má anorexii

„Nepřeháněj, vždyť nejsi tak hubená.“ „Čím jsme si to zasloužili?!“ A nebo ticho. Jaké jsou nejhorší reakce rodičů, když se jim dítě svěří s poruchou příjmu potravy? A proč některé věty dokážou zlomit víc než nemoc sama? Co říct a co raději nikdy neříkat? Nikdy není pozdě to zkusit jinak.

Poruchy příjmu potravy si často jako první všimnou rodiče – a právě oni bývají ti, kdo dítě konfrontují a snaží se ho motivovat k léčbě. Existuje ale i opačný scénář: rodiče před problémem zavírají oči a zůstává na samotném člověku, aby si pomoc vybojoval sám. Přestože to zní krutě, i tohle je bohužel častá realita. 

„Náš malý průzkum na sociálních sítích ukázal, že 40 procent pacientů s poruchami příjmu potravy konfrontovali přímo rodiče, takže se jim svěřovat nemuseli. 37 procent dotazovaných našlo tu odvahu a svěřili se rodičům a co je děsivé – 27 procent respondentů napsalo, že rodiče o jejich problému dodnes nic netuší. Samozřejmě, nejedná se o reprezentativní vzorek, přesto jsou ta čísla alarmující,“ říká Markéta Hamerníková, autorka projektu Stop anorexii.

Řada posluchaček se také svěřila se svojí vlastní zkušeností po rozhovoru s rodiči.

„Řeki mi, že si za to můžu sama, že oni špatně nic neudělali, přitom mě roky ponižovali s tím, že jsem tlusté prase,“ napsala jedna z dívek.

„Uklidňovali mě, že mi nic není, že to tak má spousta holek a že to samo přejde. Zrazovali mě od návštěvy odborníků s tím, že nejsem přece blázen,“ píše další.

„Dostala jsem rodičů maximální podporu, ptali se, co s tím mohou dělat a jak mi mohou pomoc,“ svěřila se se svojí pozitivní zkušeností další z posluchaček podcastu Stop anorexii.

„Když se dítě odhodlá svěřit rodičům, že trpí poruchou příjmu potravy, nejde o žádnou „drobnost“. Většinou za tím stojí týdny, měsíce nebo dokonce roky vnitřního boje. Přiznání je projevem důvěry a obrovské odvahy. O to víc může zabolet, pokud reakce rodičů není podpůrná, ale naopak zraňující,“ upozorňuje Markéta Hamerníková s tím, že v některých rodičích téma poruch příjmu potravy vyvolává strach ze stigmatizace, nebo téma nechápou a jsou neinformovaní.

Jaké jsou ty nejčastější negativní reakce rodičů? Jak naopak vhodně reagovat? A jak celou situaci narovnat, pokud první reakce nebyla ideální? Uslyšíte v dalším díle podcastu Stop anorexii. Další kontent projektu najdete také na Instagramu a Tik Toku jako stop.anorexii. 

Chceš nám něco sdělit?Napiš nám

Napiš do redakce

Pošli nám tip na článek, reakci na daný článek nebo jakoukoliv zpětnou vazbu.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Štítky mentální anorexie, poruchy příjmu potravy, stop anorexii, duševní zdraví, podcast, Markéta Hamerníková

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.
OSZAR »